Milan Balabán – ANDĚLÉ, Boží posli i zlomocníci

Anděl (h. mala’ch, ř. angelos, l. angelus) byla podle původní představy nebožská, ale nadlidská bytost různých podob, analogická kerubům a serafům (srov. Gn 3,24; Iz 6,2), což byla okřídlená zvířata. Byly to bytosti nezávislé na lidském biocyklu, neženaté a nevdané (Mt 22,30), pohybující se mezi nebem a zemí jako prostředníci mezi bohy a lidmi. Okřídlení andělé odpovídají pozdějším představám, jimiž se rozhýřila křesťanská (popřípadě židovská) ikonografie. Andělé sloužili i metaforické symbolice (srov. Komenský: Angelus pacis, 1667). Určující je hebr. mala’ch, to znamená posel, Hospodinův nebo Boží. „Můj posel“ je jméno pozdního proroka Malachiáše (mala’chi). Božími posly jsou především lidé, „boží muži“ a proroci: Ámos, Jeremiáš a jiní. Poslem může být kdokoli a cokoli, třeba i ta kouzelná oslice lžiproroka Bileama, která věštecky zahýkala (Nu 22; 2 Pt 2,16). Hagaře s dítětem se zjeví anděl, možná místní poustevník, a ukáže jí vodní pramen (Gn 21,17). Rigidně poslušného Abrahama zarazí Hospodinův anděl, otec nesmí obětovat vlastního syna jako nějaké obětní zvíře (Gn 22,11). Ve snu byl vyzván Ježíšův otec Josef, aby utekl do Egypta (Mt 2,13-15). Zasahují i andělé smrti (negativní andělé), někdy je smrtícím andělem sám Hospodin (Ex 12,29). Anděl smrti zčervivěl i krutého Heroda (Sk 12,23). Andělé se cítí jako doma v biblických apokalypsách (Daniel, druhý Zacharjáš, Zjevení Janovo). Andělé byli později hierarchizováni a měli svá jména. Anděl Gabriel se zvěstně zjevil židovské dívce Mirjamě (L 1,28). Vzato historicko-nábožensky, můžeme vidět v andělství opravnou náhradu za mnohobožství. Evangelium (eu-angelion) je vlastně šik Božích poslů.

1. Možná k tobě někdo míří – boží posel (na Vysočině se říkalo listonošovi „posel“), poslíček, poslánek (posránek), osoba nějaká, možná jakási oslička zvláštním způsobem hýkající. Běží ti naproti nějaké poselství, nezaspi to, hmátni po tom, změň své cesty a cestičky!

2. Možná tebe posílá Hospodin k někomu tobě nesympatickému, abys mu sdělil právě to slovíčko, které potřebuje k životu. Nevymlouvej se, že jsi malý, negramotný, nevýmluvný, chabrus, póvl… Učiň, co nebesa chtějí, jinak tě zadáví nějaký lev – jako onoho lžiprorokovce. Je to výsada, že jsi poslán-vyslán-pověřen, jaká čest, jaké privilegium!

3. Čti evangelium ve své bibličce, abys pochopil a včasně porozuměl, co ti to ti boží muži povídají, k čemu tě chtějí pohnout, nechtěj zahnout (ani trudnému Jonášovi se to nepodařilo). Ať jsou krásné tvé nohy na horách!

4. A když si tě vyhmátne anděl smrti, nekřič proti němu (pokud lze) a řekni mu do ksichtu: Na mě už, ty chlupatý anděli, nic nemáš, co můžeš dělat, když si na tebe dupl můj Pán.

5. Každý věřící člověk je boží anděl, ba víc než to. Mimolidský anděl je jen vykonavatel, pošťák, nemá možnost spolurozhodovat, patří k jakési boží digitalizaci, je napůl automat. Ale s lidmi se Bůh baví, naslouchá, co ty na to, bratře. Tak se trochu naparuj.

Milan Balabán 

(z knihy Kořeny a květy biblických pojmů)